Foto: z otevřených zdrojů
Úkolem rodiče není dát dítěti celý život, ale sdílet s ním život, který má.
Výchova dítěte se pro rodiče často stává obětí. Psychologové však upozorňují, že dítě nepotřebuje ideální mámu nebo tátu, ale živé lidi s vlastními pocity a zájmy. Jak najít rovnováhu mezi blízkostí a vlastním životem? Rodinná a celostní psycholožka Anna Bogomolecová prozradila RBC-Ukrajina, jak vychovávat dítě a budovat s ním vztah, aniž byste ztratili sami sebe jako člověka.
Kvalita nebo kvantita společně stráveného času?
Pro vytvoření silného citového pouta s dítětem nejsou důležité jen hodiny společně stráveného času, ale také krátké úseky skutečné pozornosti. Je lepší 20-30 minut bez rozptýlení než celodenní práce bez skutečného kontaktu.
„Sbližování s dítětem neprobíhá okamžitě a automaticky – je to proces, který vyžaduje přítomnost, pozornost a upřímnost. Rodiče se často ztrácejí v roli „ideální matky nebo otce“ a zapomínají na sebe a své hranice,“ vysvětluje Anna Bogomolets.
Rodiče musí být upřímní
Rodiče by měli upřímně říkat „teď je můj čas na práci“ nebo „potřebuji si vzít volno“ – to dítě naučí respektovat hranice druhých lidí a v budoucnu si tak vybuduje zdravé vztahy. Být neustále „superhrdinou“ je cesta k vyhoření.
„Tady se rodí skutečná harmonie – když jste živí a autentičtí, dítě vás vidí jako skutečné a učí se tak přijímat samo sebe. Být sám sebou v blízkosti svého dítěte znamená dovolit si cítit emoce, rozpoznat své vlastní potřeby a mluvit o nich a zároveň vyslechnout potřeby svého dítěte,“ říká psycholog.
Dodává, že sebeobětování a neustálé odkládání sebe sama „kvůli dítěti“ není to, co dítě skutečně potřebuje, ani to, co pomáhá rodičům být efektivní, klidní a upřímní.
Nedávejte dítěti celý svůj život
Úkolem rodičů není dát dítěti celý svůj život, ale sdílet s ním život, který mají.
„Dítě potřebuje otce nebo matku, kteří jsou celiství, přítomní a vnitřně stabilní, a ne frustrovaní nebo vyčerpaní neustálým ‚zapomínáním na sebe‘,“ poznamenává odborník.
Dítě potřebuje projevovat své emoce – radost, únavu, dokonce i podráždění. To dítě učí, že emoce jsou normální, že je lze prožívat a diskutovat o nich.
Přemýšlejte o vztazích jako o tanci
Tím, že věnujete čas sobě, neubíráte čas svému dítěti. Naopak, dáváte tím příklad zralého člověka, který si váží i vlastního života.
„Představte si to jako tanec: pohybujete se společně, ale každý má svůj vlastní rytmus, svobodu a prostor. Praktickými kroky jsou: udělejte si na sebe čas, vytvořte si společně malé rituály, upřímně vyjadřujte emoce a dávejte příklad zdravého způsobu jejich prožívání. Když pečujeme o sebe, pečujeme také o pouto s dítětem – stává se hlubokým, skutečným a dlouhodobým,“ shrnuje Anna Bogomolets.
